Desatero dítěte

1. Neodbývejte mě, když se ptám.
Mám milion otázek, ale já opravdu chci vědět všechno. Když mi neodpovíte nebo mne odbudete výmluvou, budu se muset ptát jiných. Můj hlad po poznání je stejný jako hlad a žízeň, které se snažím tak pečlivě uspokojovat. Dělejte to stejně jako i s mým hladem po vědění. Budu si vás za to vážit.

2. Nebojte se být pevní v jednání se mnou.
Vím, že na světě je pevný řád a je nutný. Není-li, necítím se dobře. Když jste jedou příliš povolní a podruhé přísní, nevím, na čem jsem a nevím si rady. Vaši pevnost mám raději než vaši měkkost. Dává mi pocit většího bezpečí.

3. Nedovolte mi, abych si vytvořil zlé návyky.
Vy sami víte lépe než já, jak těžko se zlozvyk mění, Vy sami víte nejlépe, co člověku pomáhá, co mu přitíží a je překážkou. Já se na vás musím spoléhat v době, kdy tomu ještě nerozumím. Pomozte mi proto a zasáhněte včas, abych se špatným návykům nenaučil.

4. Nesekýrujte mě.
Vím, že vám někdy zavdám příčinu, abyste mě napomínali. Když mě však napomínáte příliš nebo jste při tom v neprávu, dopaluje mne to. Zdá se mi, že je to trápení, kterého není zapotřebí. Nedivte se potom, že třeba zlobím a vy si se mnou nevíte rady. Když mne popichujete nebo do mne rýpete poznámkami, nedivte se, že se tvářím, jako bych neslyšel. Já si totiž s vámi opravdu nevím rady.

5. Nechraňte mne pře důsledky mých činů.
Já vím, že to se mnou myslíte dobře. Přáli byste si, abych nemusel opakovat těžké zkušenosti, kterými jste museli sami projít. Máte mne rádi, ale opravdová láska dovolí dítěti, aby mnohé zkusilo na vlastní kůži. U mnoha věcí se to zkusit dá – a já to zkusit chci. Každá zkušenost se jen slovy předat nedá.

6. Neopravujte mne před lidmi.
Sami říkáte, že každý z nás udělá někdy chybu. Já jich v dětství udělám mnoho. Jsem rád, že mne upozorníte, co dělám špatně. Ale prosím vás, upozorněte mne na to mezi čtyřma očima. Vidím ve vás autoritu, vážím si vás a vím, že mi chcete pomoci. Když mne napomínáte před druhými lidmi, strašně se stydím, protože mi berete i kus lidské důstojnosti. Prosím vás, nedělejte to.

7. Nezapomeňte, že se někdy nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl.
Vám dospělým to jde, vy se slovy děláte doslova zázraky. Mně se to ale někdy nepodaří a netrefím se do slova, které byste chtěli slyšet. Ani nevíte, jak je to těžké dostat ze sebe to, co chci říci a jak mi to stokrát nejde a nepovede se, až se musím rozplakat.

8. Nehýčkejte mne.
Prosím vás, nerozmazlujte mne a neplňte mi každé přání, které vyslovím nebo jen naznačím. Uvědomte si, že vás jen tak zkouším. Chci vědět, co si na vás můžu dovolit. Vím přece, že nemohu dostat vše, o co žádám.

9. Nebuďte nedůslední.
Důslednost mi pomáhá poznat, co je co. Nedůslednost mne mate. A v chaosu se člověku nežije dobře, zvlášť malému človíčkovi. Nezapomeňte, že nemohu žít bez ochranného obalu porozumění a lásky. Vím, že vám to nemusím připomínat, jsem vám za to vděčný a mám vás rád. Vždyť nepotřebuji nic jiného než cítit, že i vy máte rádi mne.

10. Pamatujte, že se toho naučím víc podle vzoru než od kritika.

Mám vás rád, potřebuji ale vaši lásku !!!